Motivace
Motivace
Motivace je jedním ze základních psychických procesů. Motivace je vnitřní pohnutka, která podněcuje jednání člověka. Motivace může být aktivována pomocí různých stimulů (stimulačních či aktivizačních faktorů). Motivace úzce souvisí s výkonností člověka.
Motivování je úsilí jednoho lidského jedince nebo jedinců vytvořit u jiného jedince (jiných jedinců) motivaci pro požadované chování a v praxi je nutnou součástí řízení, a vychází z toho, že člověku se z hlediska jeho přirozených pohnutek nechce pracovat, pokud nemá motivaci.
Sebemotivování je úsilí lidského jedince motivovat sám sebe.
Motivace v praxi: Cílem motivování v organizaci je aktivovat jednotlivé pracovníky, podnítit jejich vnitřní hnací síly a usměrnit jeho chování k dosažení určitého cíle. Pro organizace je motivování jedinců jedním z klíčových faktorů úspěchu. V organizacích se pomocí motivace se vytváří a podněcuje u lidí vnitřní zájem, ochota a chuť se angažovat při plnění jim svěřených úkolů a cílů organizace. Motivace se zjednodušeně vztahuje k dosažení určitého cíle a uspokojení z jeho dosažení. Klíčové je dosažení skutečného vnitřního odhodlání.
- Slovo je odvozeno z latinského movere, tj. hýbati, pohybovati.
- Motivace je proces usměrňování, udržování a energetizace chování.
- Vše co člověk dělá, dělá z nějakých pohnutek.
- Lidské chování je jistým způsobem determinováno (předurčeno).
- Za každým lidským činem hledáme příčinu, důvod, který způsobil takovou reakci. V zaměření motivace se uplatňuje osobnost jedince, jeho hierarchie hodnot i dosavadní zkušenosti, schopnosti a dovednosti.
- Za nežádoucí motivaci je považován strach, úzkost, bolest aj.
Motivace lidského jednání vyjadřuje podstatnou zvláštnost psychických procesů člověka. Odpovídá na otázky, čím bylo chování určitého jedince vyvoláno nebo proč se změnilo, proč bylo zaměřeno k dosažení právě toho či onoho cíle, proč se u toho člověka projevily právě tyči ony podněty,které jeho chování vyvolaly.
Pojem motivace zahrnuje všechny faktory, pochody a stavy, které vzbuzují, udržují a řídí chování živé bytosti.
Motivace primární – vrozené biologické potřeby, které fungují jako instinkty a vyvíjejí se podmiňováním.
Motivace sekundární- naučené tendence chování, jak jeho síly a směru, tak i způsobu. Motivace vnější – vyvolává denní a roční doba, přítomnost či absence lidí a podnětů v okolí.
Motivace vnitřní – přicházejí z organismu, z jedince, jako je hlad, žízeň, hladina hormonů, ale také cíl, plán, představa,tužba..