S vynálezem myšlenkových map přišel v 60. letech 20. století Tony Buzan. Od té doby jsou svými zastánci prezentovány jako „nejlepší pomůcka pro přemýšlení“. Myšlenkové mapy jsou graficky zpracovanou napodobeninou procesů probíhajících v mozku a jsou navrženy tak, aby mozek využíval maximum svých schopností. Opírají se o fakt, že lidský mozek myslí multilaterálně, nikoli lineárně.Myšlenková mapa podporuje všechny funkce mozku. Ať už hovoříme o paměti, kreativitě, učení či veškerém přemýšlení.
O tom, že v jednoduchosti spočívá síla, svědčí i celková jednoduchost principu myšlenkových map.
Do středu mapy zakreslíme klíčový objekt, jedná se o centrum naší pozornosti – jádro myšlenkové mapy. Začínáme hlavními tématy, jež s hlavním objektem přímo souvisí, a z nich pokračujeme dále vzdálenějšími motivy. Větve mají svá klíčová slova, popřípadě ilustrace.
Jednotlivé klíčové pojmy jsou asociačními podněty, které by nám měly umožnit vybavit si celkovou informaci.V koncepci myšlenkových map je jasně patrná metoda řetězení.
Kreslete, vybarvujte, dodávejte mapám třetí rozměr, propojujte, nalezněte svůj styl, hrajte si, hierarchizujte, kategorizujte, kódujte, pište tiskacím písmem, používejte jedno klíčové slovo na větev, spojujte čáry, k mapám se vracejte, odvažte se, asociujte, nadchněte se, vždy používejte centrální obrázek, tvořte tvary, tvořte jednoduše, trénujte a vytvořte něco nezapomenutelného.
Nestereotypizujte, nenuďte se, nesnažte se být dokonalými, nepoužívejte dlouhé fráze, nebuďte monotónní ani negativní.
Toto je tradiční postup tvorby mapy, který je však třeba pozměnit, aby nejlépe vyhovoval vašim individuálním záměrům.
Mezi hlavní výhody myšlenkových map patří především fakt, že se díky nim lépe učíme a více si pamatujeme. Jasně zachycují podrobnosti jako celek, tím umožní mozku vnímat danou problematiku komplexně, čímž předchází mentálnímu nepořádku. Mozek vnímá souvislosti, které si může vzájemně asociovat. Šetří čas, ať už se jedná o jejich vytváření nebo učení. A to hlavní na závěr – myšlenkové mapy mozek jednoduše baví.
Mezi hlavní nevýhody zpravidla řadíme skutečnost, že se stávají nevyhovujícími v případě, že je potřeba do mapy vložit delší text. Nejsou dostatečně rozšířeny mezi populací, z čehož pramení, že jim většina lidí nerozumí a někteří se jim ani porozumět nesnaží, jelikož příliš lpí na svých zvycích. Není vždy úplně snadné plně porozumět cizí mapě. Vyhovuje především lidem s vizuálním typem paměti (90% populace), diskriminuje typ auditivní, komunikativní a motorický. Navíc nelze všechna existující témata zobrazit hierarchicky.